V roce 2017 napsal
Miroslav Rozkošný,
bývalý kronikář obce Pravčice
Napadlo mně psát o
Brunovi Zapletalovi (1913 - 1991). Důvody k tomu mám hned tři. Byl to můj
následovník a později také předchůdce ve funkci kronikáře obce. Za druhé
byl velice vyhledávaným autorem humorných veršů k různým životním příležitostem
a svým uměním také rád vypomohl hasičům při skládání obžalob k Hanáckému právu.
Především to však byl jediný pravčický obchodník, který prodělal tzv. znárodnění
své živnosti po roce 1948 a s profesionální ctí, kam patřila především
služba zákazníkovi, se s ní vyrovnal.
Už jako vedoucího
prodejny Jednoty si pamatuji pana Bruno Zapletala v jeho domě č. 42. Zde
za dvěma pulty "kraloval" mezi svými podřízenými
prodavačkami, které se různě střídaly, zatímco pan vedoucí, pro všechny známé
vrstevníky Brunek, zůstával. Vždy nabitý energií, humorem a ochotou k
zákazníkovi.
„Byla to veselá kopa“,
nedávno vzpomněla jedna z jeho bývalých prodavaček. Tak se choval i k nám,
dětem, s humorem a jemu vlastní fantazií. Například, když jsme jako odměnu za
nákup doma dostaly povolení koupit si v té době nejlevnější zákusek, za korunu
čokoládovou placku s arašídy, dnes nazývaný marokánkou, tak naše přání s velkou
úslužností, jako by obsluhoval anglického krále, komentoval vedoucí obchodu
pan Zapletal slovy "Vašnosta si přeje jeden kočičinec."
K panu Zapletalovi jsme jako děcka však nejvíc
vzhlížely na odpoledních výletech, atˇuž to byl sokolský, hasičský nebo jiný,
vždy k nim na sokolské zahradě patřila hudba a tanec, a také pan
Zapletal se svým kolem štěstí. Zde ho s velkou výmluvností roztáčel hned,
jakmile byl potřebný počet losů v ceně jedné nebo dvou korun prodaný a za
velkého napětí okolo stojící zde čekali, na kterém čísle se ručička kola
zastaví. Potom si výherce odnášel některou z cen, z nichž snad
nejatraktivnější byl litr vína.
Obchod Bruno Zapletala
byl takovým centrem zpravodajství v obci, protože v té době jiný obchod v
Pravčicích nebyl. Zde se scházely různé nejnovější zprávy o tom, co se v obci
stalo, zejména, když při čekání, až dovezou chleba, se v obchodě
sešlo víc lidí. Po příjezdu pekaře všichni hned ožili, někteří udělali řadu a
pohazováním chlebů, tenkrát ještě nazývaných štrycle, byl raz dva
potřebný počet kusů v regálech. A když některá „štrycla“ náhodou při
pohazování skončila na zemi, tenkrát to ještě žádná tragédie nebyla. Určitě
neskončila v odpadu, protože tenkrát ještě víc lidí říkalo o chlebu, že je to
boží dar. Jiný byl také dovoz a prodej mléka, o kterém někteří říkali, že
je jak voda a skoro modré, na rozdíl od domácího mléka, v té době ještě
záhumenkových krav. Mléko bylo v kovové kádi hned nalevo za dveřmi, a
prodavačky nebo vedoucí Zapletal ho nabírali do přinesených konviček.
Podobně pracný byl
prodej cukru, mouky a dalšího zboží. V té době se vážily také bonbony, tenkrát
ještě nazývané cukrlata. Výhodou však bylo, že vedle oblíbených křehulek,
ledovek a dalších druhů mohli kupující požadovat také míchané. Cukrlaty z obchodu
byli pravidelně před obchodem podarováni také koledníci s klepačkami a hrkači
v době před velikonočními svátky.
V obchodě u Zapletalů
se prodávaly také knížky. Dodnes velice rád vzpomínám na tři, které mě
velice zaujaly. Byl to dodnes známý Ostrov pokladů, který jsem dostal k desátým
narozeninám, Ladova Kronika mého života a historický román Zlatá stezka.
Ve srovnání se
současnými prodejnami v Pravčicích měl Zapletalů obchod pro zákazníky tu výhodu,
že měl otevřeno ve všední den až do 18,00 hodin. To však nebylo všechno. Mimo
prodejní dobu, pokud třeba hospodyně, která se vrátila z pole a něco nutně
potřebovala k uvaření oběda, se šlo do obchodu takzvaně zadkem ze
dvora, a většinou paní Zapletalová odskočila z kuchyně a z tzv. magacínu,
jak se říkalo skladu za obchodem, donesla požadované zboží.
Stejně jako byl
oblíbený Bruno Zapletal mezi lidmi, byla oblíbená i jeho veršovaná přání,
která rád gratulantům na požádání vždy složil. Našli se však i kritici, zejména
ženy, které říkaly, že "Brunkovy přání so´ moc dlóhý a moc
sprostý." Z obou těchto důvodů uvedu jako ukázku ze Zapletalovy básnické
tvorby jen dvě slušnější sloky z přání, které napsal v roce 1986 k
padesátinám tehdejšího předsedy Svazu požární ochrany, dnes by se řeklo starosty
Sboru dobrovolných hasičů: "Přejeme ti pro dnešní den, atˇjsi hodně veselý,
a do rána dlouho vydrž v té manželé posteli. Přejeme ti oslavenče a náš milý
předsedo, by za Tvojí přítomnosti jenom v kamnách hořelo."
