Pravčice Oficiální web

Pro Pravčické noviny napsal v roce 2011 Ing. František Štourač

V době, kdy jsem psal publikaci o pravčickém mlýnu, jsem nevěděl, jaký osud měl jeden z jeho posledních správců – mlynář, pan Stanislav Prečan, a jeho rodina. To, že byl synovcem tehdejšího olomouckého arcibiskupa Prečana, mělo negativní dopad, hraničící se šikanováním, na něj i na všechny jeho blízké. V závěrečném školním hodnocení Prečanových dětí bylo vždy napsáno, že jejich strýcem je olomoucký arcibiskup Prečan.

Pan Stanislav Prečan byl správcem arcibiskupského pravčického mlýna v letech 1946 až 1950. Jeho rodina byla čtyřčlenná a v mlýně bydleli on, jeho žena Zita, syn Stanislav a dcera Jana. Syn Stanislav se mnou začal navštěvovat obecnou školu v Pravčicích v roce 1947.

Díky pomoci pana Miloslava Nováka se mi podařilo získat adresu poslední žijící členky rodiny – paní Jany Potočné, dcery pana Prečana. Po zaslání publikace „Pravčické mlýny a mlynáři“ jsem se s ní osobně setkal, a dovolte, vážení čtenáři, abych se o její vzpomínání s vámi podělil:

Z Pravčic se rodina odstěhovala na státní statek do Rožnova pod Radhoštěm, kde pan Prečan působil jako správce živočišné výroby. Synovec arcibiskupa Prečana statek za svého působení zvelebil, což se moc nelíbilo představitelům tehdejší moci. Po sedmi letech byl donucen odejít zvelebovat další krachující statek, a to v Choryni u Valašského Meziříčí. Zde byl neustále pod drobnohledem tehdejších mocipánů a na základě udání byl poslán do vyšetřovací vazby a následně vězněn v Uherském Hradišti. Dcera Jana byla v té době žákyní sedmé třídy. Pamatuje si, že přijelo auto plné mužů v uniformách. Ti vykonali domovní prohlídku, na kterou dodnes paní Jana pamatuje. Pro nedostatek důkazů pana Prečana museli z vězení propustit a udavač – člen KSČ – se později přiznal, že si vše vymyslel.

Po návratu z vězení jej však čekalo další stěhování – tentokrát do Želechovic u Brna, kde měl zvelebit další statek. Ti, kteří ho tam poslali, věděli, že 150 kusů dobytka je zde nakaženo virem BANK, tehdy nevyléčitelnou ne-mocí. Otci se jednou při telení protrhla rukavice a byl infikován krví nakaženého zvířete. Od té doby nesměl pracovat se zdravým dobytkem. Vrátil se tedy zpět do Rožnova pod Radhoštěm. Pomalu slábl, ale měl klid, žádné stíhání, žádné kontroly. Zemřel v roce 1980 ve věku 65 let. Maminka ještě 28 let žila, zemřela v roce 2008 ve svých 90 letech. Syn Stanislav – Janin bratr – zemřel v roce 2001.             

Závěrem mi dovolte poděkovat paní Janě Potočné za vlídné přijetí a poskytnutí mnoha chybějících informací, které jsou zvlášť pro nás – čtenáře Pravčických novin – zajímavé.