Miloslav Uličný, nar. 1942
- * 18. 7. 1942 Pravčice
- Básník, překladatel, docent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Miloslav ULIČNÝ se narodil 18. 7. 1942 Pravčicích na Kroměřížsku jako druhé ze tří dětí. Jeho starším bratrem je lingvista Oldřich Uličný.
Po maturitě (1959) na Střední všeobecně vzdělávací škole v Kroměříži pracoval rok jako soustružník v podniku Pal Magneton v Kroměříži. V letech1960-65 studoval španělštinu a italštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jako třetí obor portugalštinu (1960-64); studoval také katalánštinu (1961-62 a 1991-93) a postgraduálně estetiku (1966-68). Roku 1982 získal titul PhDr. Krátce (1965) pracoval v Československé tiskové kanceláři, 1966-71 působil jako překladatel v Československém rozhlasu Praha, 1971-73 byl zaměstnán jako propagační referent Díla, podniku Českého fondu výtvarných umění, 1973-80 byl odborným pracovníkem Orientálního ústavu Československé akademie věd, 1981-93 se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání.
Od 1993 působil jako odborný asistent Ústavu translatologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednáší dějiny španělské literatury a dějiny překladu a vede semináře z dějin španělské a hispanoamerické literatury, dějin, kritiky a metodiky překladu, seminář literárního překladu i výběrový seminář překladu poezie; v roce 2006 se stal docentem pro obor translatologie.
Absolvoval řadu zahraničních stáží (1964-65 na Kubě, 1976-77 v Mexiku, 1994 ve Francii, 1996 ve Velké Británii, 1997, 1998,1999, 2001 a 2003 ve Španělsku), zúčastnil se mnoha mezinárodních konferencí.
Je autorem odborných translatologických statí a článků (např. České překlady španělské poezie ve 20. století, 1986, K titulkování filmových dialogů do španělštiny a italštiny, 1989, Cizojazyčné vsuvky a repliky v českých textech, 1998, České překlady poezie, zvláště Cikánských romancí, F. Garcíi Lorky, 1999, K českým překladům Shakespearových Sonetů ve 20. století, 2000, Petrarkovy sonety v české překladatelské tradici, 2001, Nejstarší české překlady a adaptace Dona Quijota, 2005), Píseň o Cidovi poprvé česky (2007), České verze gaučovského eposu Martín Fierro (2008) a první práce o dějinách českých překladů ze španělštiny (Historia de las traducciones checas de literaturas de Espaňa e Hispanoamérica, 2005); odborné články publikuje také v mezinárodních translatologických časopisech.
Napsal dvě desítky doslovů a předmluv k vlastním překladům. Kvalitou překladů se mimo jiné zabývá v několika desítkách recenzí (Jiří Levý stále aktuální, 1996, García Márquez historizující, 1996, Pětkrát Frida. Poznámky k překladu, 2003, aj.).
Jako zakladatel a vedoucí Klubu kultury překladu (14 ročníků a 100 přednášejících do jara roku 2008) organizoval veřejné přednášky zaměřené na problematiku překladatelské práce. Za tuto činnost obdržel Krameriův vinš Obce překladatelů (2004). Několikrát byl oceněn prémiemi a tvůrčími odměnami v soutěži Obce překladatelů o Cenu Josefa Jungmanna.
Bio-bibliografickým heslem je zastoupen v desítce slovníků a encyklopedií.
Vlastní básnickou tvorbu shrnul do sbírek První brázda (Praha, Mladá fronta 1977), Druhý pokus (Praha, Československý spisovatel 1981), Třetí možnost (Praha, Kalina Publications 1990), Nervy v kýblu (Praha, Nová vlna 1990), Čtvrtá třetina (Praha Nová vlna 1991), Nultá série (Praha, Nová vlna 1992), Achillova pátá (Praha, Nová vlna 1995) a Šesté prokázání (Praha, Nová vlna 2008).
Nevydány zůstaly sbírky veršů Jantarová stezka a Sonety neprůkazným láskám ze sedmdesátých let, jakož i soubor povídek Debilium tremens.
Píše rovněž fejetony a úvahy, pro rozhlas připravuje literární pořady z vlastních překladů (20 pořadů). Těžištěm jeho překladatelské činnosti jsou překlady ze španělštiny, především převody poezie a dramat. Řadu svých překladů poezie doprovází medailony, předmluvami a doslovy, které jsou v podstatě literárněhistorickými statěmi (např. o F. Garcíovi Lorcovi Dítě svého kraje, básník svého lidu, 1983, a Krev noci v žilách vodotrysků, 1991; o L. Góngorovi Plody Góngorovy, 1994; o G. A. Bécquerovi Romantik ze Sevilly, 1998; o romancích Španělské romancero, 2001; o španělských osvícencích Zajatci temnot, hlasatelé jasu, 2006).
Pro dabing nebo podtitulkováním přeložil přes 330 filmů a televizních inscenací nebo seriálů - ze španělštiny (150), italštiny (160), portugalštiny, katalánštiny i angličtiny. Vytvořil též titulky k 12 televizním inscenacím italských oper a k několika španělským hudebním komediím. V ocenění za svou překladatelskou práci obdržel mj. medaili Centra hispanistických básnických studií v Madridu („za šíření poezie španělského jazyka“, 1991).
Miloslav Uličný žije v současné době v Praze.
Literární překlady
Překlady z angličtiny:
- Shakespeare, William: Sonnets. Sonety (dvoujazyčné vydání, Praha, Československý spisovatel, 1976 [Miloslav Uličný 17 sonetů])
- Shakespeare, William: Sonet šedesátý a stý dvacátý devátý v českých překladech ( Praha, Lyra Pragensis, 1992, + další překladatelé)
- Shakespeare, William: Sonety (souborné vydání: Sonnets; Praha, Mladá fronta, 2005)
Překlady ze španělštiny:
- Bécquer, Gustavo Adolfo: Sloky (Rimas; Praha, Mladá fronta, 1998)
- Bécquer, Gustavo Adolfo: Ztichlá harfa (výbor; Praha, Odeon, 1986)
- Bouza, Antonio L.: Barva času (El color del tiempo; Praha, Lyra Pragensis, 1994)
- Calderón de la Barca, Pedro: Čarodějný mág (El Mágico Prodigioso; premiéra i tisk Praha, Národní divadlo, 1995)
- Cancionero de Uppsala/Zpěvník z Uppsaly (dvoujazyčné vydání, Praha, Ivo Železný, 2002)
- Cortázar, Julio: Jistý Lukáš (Un tal Lucas; Praha, Mladá fronta, 1991)
- Ďábel svět. Poezie španělského romantismu (antologie; Praha, Ivo Železný, 2004)
- García Lorca, Federico: Cikánské romance (Romancero gitano; Praha, Triton, 2007)
- García Lorca, Federico: Eseje. Sedm přednášek a jedna imprese (Conferencias; Praha, Triton, 2009)
- García Lorca, Federico: Krev noci (výbor z juvenilií, Praha, Mladá fronta, 1991)
- García Lorca, Federico: Láska dona Perlimplína a vášnivost Belisina (Amor de don Perlimplín con Belisa en su jardín; in: Hry a hříčky, Praha, Odeon, 1986)
- García Lorca, Federico: Neprovdaná doňa Rosita aneb Květomluva (Doňa Rosita la soltera o El lenguaje de las flores; in: Hry a hříčky, Praha, Odeon, 1986)
- García Lorca, Federico: Uzavřený ráj (výbor z díla, Praha, Odeon, 1983)
- Góngora y Argote, Luis de: Plody Tantalovy (výbor; Praha, Mladá fronta, 1994)
- Heroldové jasu. Španělští básníci 18. století (antologie; Praha, Ivo Železný, 2006)
- Jiménez, Juan Ramón: Daleké zahrady (Jardines lejanos; Praha, Odeon, 1981)
- Lamberg, Fernando: Dámy a pánové (výběr; Světová literatura 3/l977)
- Manrique, Jorge: Naše životy jsou řeky / Sloky na smrt otcovu (Coplas por la muerte de su padre; Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 1996)
- Meč i růže. Španělské romance o hrdinství a lásce (výbor; Praha, Mladá fronta, 1986)
- Neruda, Pablo: Sídlo na zemi (Residencia en la Tierra; Praha, Odeon, 1976)
- Nový hymnus. Deset kubánských básníků (antologie; Praha, Československý spisovatel, 1984 [Miloslav Uličný polovinu antologie])
- Obrys mušle. Poezie španělské avantgardy (antologie; Praha, Československý spisovatel, 1979, [Miloslav Uličný polovinu antologie])
- Osmdesátý poledník. Kubánská poezie 20.století (antologie; Praha, Melantrich, 1984)
- Píseň o Cidovi (Cantar de Mio Cid; Praha, Práce, 1994)
- Romancero del Cid/Romance o Cidovi (dvoujazyčné vydání, Praha, Ivo Železný, 1999)
- Romancero antiguo/Španělské romance (dvoujazyčné vydání, Praha, Ivo Železný, 2001)
- Sluneční hodiny. Sto let mexické poezie (antologie; Praha, Práce, 1988)
- Stín ráje. Tisíc let španělské poezie (antologie; Praha, Práce, 1992)
- Svět hudby. Velcí skladatelé a velká díla (Praha, Ikar, 2000, /Miloslav Uličný jednu třetinu encyklopedie/)
- Vargas Llosa, Mario: Krásné oči, ohyzdné obrazy (Ojos bonitos, cuadros feos; rozhlasová hra, premiéra: Praha, Český rozhlas, 1994)
- Výpravy do španělských básnických světů. Medailony a verše moderních Španělů (Praha, Tvar 27-28/1993)
- Pět her hispanoamerických dramatiků pro agenturu DILIA (po roce 2000)
Překlady z katalánštiny:
- Výpravy do katalánských básnických světů. Medailony a verše moderních Katalánců (Tvar 33-34/1993)
- Salvat-Papasseit, Joan: Malý vůz (Ossa menor; výbor; Praha, Ivo Železný 2001)
Překlady z portugalštiny:
- Prstýnek od přítele. Verše galicijských trubadúrů (Literární příloha deníku Telegraf, 31. 7. 1993
Překlady z italštiny:
- Petrarca – 700 let. Sedm sonetů (Literární noviny, 26. 7. 2004)
Překlady do španělštiny:
- Mácha, Karel Hynek: Máj / Mayo (Praha, Jalna, 2010)
Pramen: Slovník osobností východní Moravy, 2007, sdělení kronikáře obce M. Rozkošného
Miloslav Uličný čestným členem Jednoty tlumočníků a překladatelů (rok 2013)
Text Miroslav Rozkošný
Odchod do starobního důchodu v sedmdesáti letech a následné onemocnění na delší dobu změnilo život našemu rodákovi doc. PhDr. Miloslavu Uličnému. Dnes, po částečném překonání nemoci, má za sebou už první přednášku na svém původním pracovišti Univerzitě Karlově v Praze a pracuje na dokončení překladu povídek ze španělštiny a jejich vydání.
Nemoc byla také příčinou, že teprve letos v dubnu bylo našemu rodákovi předáno jmenování čestným členem Jednoty tlumočníků a překladatelů, udělené už vloni 17. listopadu u příležitosti každoroční akce Jeronýmovy dny, nazvané na počest patrona předkladatelů sv. Jeronýma.
PhDr. Uličný obdržel čestné členství "za celoživotní přínos překladu literatury hispánské oblasti, dlouholetou pedagogickou činnost a organizaci i moderování více než šedesáti pořadů Klubu kultury překladu."
Další cenu nazvanou Krameriův vinš" obdržel náš rodák už v roce 2004.
Sedmdesátku jsem oslavil v kruhu rodinném - rozhovor s M. Uličným (rok 2012)
Miloši, při našem posledním setkání v restauraci Lidového domu v Praze, kde byla pořízena i přiložená fotografie, jsi mi sdělil, že sedmdesáté narozeniny oslavíš skromněji, než ty šedesáté. Bylo tomu skutečně tak?
Šedesátku jsem před deseti lety slavil v českém PEN klubu opravdu velkoryse, to jsem se ještě cítil jako mlaďoch. Zahrát mi přišli muzikanti z amatérského divadla, kamarádi, pro které jsem na počátku devadesátých let napsal několik textů k songům. Sám jsem tehdy hostům zazpíval a zahrál na kytaru pár jihoamerických písní. O tehdejším mém optimismu svěd-čí heslo, které měla oslava v podtitulu: 60 = 2 x 30. Sedmdesátku jsem strávil výhradně v kruhu rodinném, dort jsem přikusoval k antibiotikům. Ale od synů jsem dostal moderní a pohodlné pracovní křeslo - chápu to jako výzvu, abych u psacího stolu ještě nějaký čas vytrval.
Nepřesvědčovalo tě vedení tvého ústavu, kde jsi pobyl 19 let, abys zůstal, jako tomu bylo při tvých šedesátinách?
Přesvědčovalo, a dost dlouho. Ale cítil jsem se pedagogickou i vědeckou prací už unavený a navíc jsem si uvědomil, že chci-li nově přeložit Dona Quijota, potřebuji na to tři roky a plné soustředění na takový nelehký úkol. V tom je samozřejmě zahrnuta příprava, studium knih mnoha odborníků o románu, který je po Bibli snad nejpřekládanějším dílem na světě. Teď k těm třem letům potřebuji už jen zdraví.
Cesta za úspěchem není jen slunnou a strmou cestou vzhůru, ale jsou na ní i různé, často nepochopitelné překážky. Vím, že o těchto věcech nerad hovoříš, ale můžeš zmínit alespoň některé problémy, které jsi musel v životě řešit?
Měl jsem při všech problémech, s kterými jsem se musel vypořádat, vlastně štěstí. V dětství, když jsem jako šestiletý přežil zápal plic, a to v době, kdy penicilin byl ještě velmi vzácný! Přežil jsem i otravu krve na chmelu, úžeh na Kubě a horečku po píchnutí nějakou potvorou v tamním mělkém moři... Vystudoval jsem navzdory soudruhům z KSČ, kteří mi nedali doporučení ke studiu (maturoval jsem s vyznamenáním, ale otec byl "nepřítel socialismu" a matka "nábožensky zatížená") a poslali mě sedmnáctiletého k soustruhu s nočními směnami... Našel jsem si po různých peripetiích své místo jako překladatel na volné noze, když mě po sovětské "bratrské pomoci" v roce 1968 vyhodili jako politicky nespolehlivého ze zahraničního vysílání pražského rozhlasu... Na univerzitě jsem pak od roku 1993 zúročil své praktické zkušenosti a bádání o dějinách a kritice překladu...
Pracovitým chceš zůstat i v definitivním důchodu. Jak se ti daří plnit své osobní závazky?
O tom mluvit by bylo předčasné. Nejdřív musím dostát svým posledním povinnostem na pracovišti, a to jako posuzovatel klauzurních, bakalářských i magisterských prací a člen komisí u závěrečných státních zkoušek. Před odchodem musím vyklidit skříň plnou knih a různých materiálů a učinit zadost všem administrativním záležitostem. Ale bude-li to časově únosné, rád bych do konce září nebo během října dokončil překlad povídek jednoho Španěla. Děj se odehrává v jedné severošpanělské vsi, která se dost podobá Pravčicím z mého dětství...
Tvé pravčické přátele a známé bude jistě zajímat tvoje rodina. Třeba kdo z dětí nebo vnoučat tě bude následovat jako básník, pedagog a překladatel?
Ačkoli já i moje žena jsme jak překladatelé, tak pedagogové, synové si zvolili jiná povolání - tak starší je geolog, pracuje v Akademii věd, píše anglicky články do světových odborných časopisů, často pracuje v terénu a jezdí po světě na různé konference a kongresy. Vystudoval dvě fakulty Univerzity Karlovy - přírodovědeckou a překladatelství s tlumočnictvím (obor angličtina-ruština na filozofické fakultě). Mladší syn se zabývá obchodním právem a psával o právní problematice bydlení. Komunikuje se zahraničními kolegy hlavně anglicky a francouzsky, ale také německy a italsky (miluje italskou operu) i rusky. Nedávno strávil šest týdnů u jedné partnerské firmy v Milánu a Evropu poznal za dvacet let líp než já za půl století. Vnuci a vnučka mají zase jiné zájmy, spíše technické, ale všichni jsou nadaní na jazyky a nejstarší vnuk (13 a půl roku) už jako pianista válí jazz. Jsem rád, že si skládají různé legrační říkanky jen tak pro radost. Svět, který přichází, se s básníky mazlit nebude.
Děkuji za rozhovor. Miroslav Rozkošný
Rozovor byl veden při příležitosti sedmdesátých narozenin významného pravčického rodáka docenta PhDr. Miloslava Uličného, který po oslavě svých narozenin odchází do důchodu jako pedagog a vědecký pracovník Univerzity Karlovy v Praze.