Plamínky svíček v oknech pravčických domů aneb Vánoční zvyk udržovaný snad jen v naší obci

Svítit svíčkami za okny domů do ulice je tradiční vánoční zvyk, který se udržuje už snad jen v naší obci. Tato myšlenka mě poprvé napadla někdy na začátku devadesátých let, kdy jsem jako agronom a později zootechnik postupně prošel pracovišti v desítkách vesnic na kroměřížském, přerovském a olomouckém okrese. Při častých rozhovorech se spolupracovníky, kteří vesměs pocházeli z těchto vesnic, jsem totiž nikdy neslyšel ani zmínku o tom, že by o Štědrém večeru rozžíhali za okny svíčky, jak jsem tento zvyk znal z Pravčic. S dotazem na tento lidový obyčej jsem se proto obrátil nejprve na amatérského etnografa Vladimíra J. Horáka z Olomouce, se kterým jsem už dříve spolupracoval. Z jeho sdělení jsem se dověděl, že tento zvyk vznikl pravděpodobně převzetím z jiného svátku, kdy v řadě obcí na Moravě se i za okny domů svítívalo, ale svítit svíčkami v oknech do ulice na Štědrý večer je dle Horákova názoru tradicí v Pravčicích ojedinělou.

S odpovědí tohoto etnografa jsem zcela spokojen nebyl, a proto jsem si další informace vyžádal v Ústavu etnografie a folkloristiky v Praze. Zřejmě ani "pražáci" o tomto zvyku moc nevěděli a moji žádost zaslali proto do Brna. Odtud v dopise mě informovaly PhDr. Věra Frolcová a PhDr. Alexandra Navrátilová, že rozsvěcování svíček v uvedený den je v Pravčicích patrně místní tradicí, o které nemá jejich ústav další doložené zprávy z moravského území. "Můžeme se domnívat, že svícení v oknech domů o Štědrém večeru v Pravčicích je skutečně ojedinělou tradicí v českých zemích," napsaly mi zkušené etnografické badatelky a zároveň mě upozornily, že tento obyčej se udržoval a možná ještě dodnes zachoval v Kysucích na Slovensku. Později jsem se dověděl, že se svíčky o Štědrém večeru rozžíhaly také někde v oblasti jižního Valašska. Zřejmě však se o tom moc neví, protože mi na nedávný dotaz o štědrovečerním svícení neodpověděli z nově zakládané etnografické společnosti v Praze, ani ve strážnickém skansenu.

Etnograf Ludvík Baran před lety zaznamenal, že v horských oblastech Turzovky zapálí obyvatelé domů na Štědrý večer v každém okně asi po dvou svíčkách, které hoří po celou dobu večeře. Svíčky v oknech mají podle jeho názoru patrně ochranný význam proti zlým démonům a škodlivým vlivům. Praktičtější názor na tento obyčej měl bývalý pravčický učitel František Tetera, který se domníval, že svíčky v oknech svítily na cestu koledníkům v době, kdy do vesnic ještě nebyla zavedena elektřina. Domněnek o původu tohoto zvyku však existuje víc. Třeba, že svíčky v oknech jsou za zemřelé, nebo že rodina je s prací v hospodářství a přípravou večeře hotova a koledníci jsou vítáni. Koledníci v Pravčicích chodili až do poloviny minulého století, kdy podle některých pamětníků přestali chodit po výtkách některých spoluobčanů, že v socialistické společnosti, kde jsou si všichni rovni, se tento starodávný zvyk jaksi nehodí.

Zvyk svítit o Štědrém večeru za okny domů v Pravčicích nebyl odborníkům ani širší veřejnosti znám až do roku 1996, kdy jsem o něm poprvé napsal do Týdeníku Kroměřížska. V následujícím roce však zřejmě některá z tiskových agentur můj článek nebo informaci o něm znovu vydala a krátké zprávy o tomto vánočním zvyku v Pravčicích se objevily v řadě deníků, rozhlasu a televizi. Přesto věřím, že dodnes někteří obyvatelé Pravčic o udržování tohoto starobylého zvyku neví. Nebo, jak jsem se dověděl, alespoň nevěděli do roku 1996, kdy o něm v Týdeníku Kroměřížska poprvé vyšel článek. Důvod je prostý. Dnes už málo lidí chodí na Štědrý večer po ulicích, snad jen návštěvníci tzv. půlnočních mší. Také domů, resp. jejich majitelů, kteří udržují tento zvyk, značně ubylo. Podle šestašedesátiletého Josefa Zlámala, který se věnoval sledování tohoto obyčeje asi dvacet roků od začátku osmdesátých let do přelomu tisíciletí, kdy lidé začali klasické svíčky nahrazovat svíčkami elektrickými, se dle jeho počítání "svítilo asi v počtu do třiceti domů v různých částech dědiny," jak mi J. Zlámal odpověděl na můj dotaz.

Dnes už delší dobu zřejmě nikdo neví, v kolika domech se za okny domů svítí o Štědrém večeru klasickými svíčkami. Vyjděte si proto po vydatné štědrovečerní večeři na procházku a zkuste to někdo spočítat. Určitě však tolik svítících oken s voskovými svíčkami už nenajdete, jako pravčická rodačka Marie Zemene (1870 - 1942), která si před osmdesáti lety psala deník a 24. prosince 1931 si do něho napsala, že vyšla na ulici a celá dědina byla osvětlená.

Doba se stále mění a zřejmě proto už dnes ani neuslyšíte, že pastýři troubí, někdo střílí na oslavu Ježíška a u vrat domu zpívají koledníci "Vítej nám Ježíšku z nebe daný", jak si paní Zemene poznamenala. Dnes můžeme slyšet snad už jen to střílení.

V letošním roce (2011) si vyrazili do tmy v čase štědrovečerní večeře Ladislav a Alena Zlámalovi čís. 16 aby napočítali 31 domů s voskovými svíčkami za okny domů. Podle jejich  zjištění se v každé části vesnice našel někdo, kdo tuto tradici udržuje, ale nejvíc svíčkami osvětlených oken domů bylo ve středu obce, kolem  domu číslo  16.

"Moc jsem se nemýlil", komentoval tento počet Josef Zlámal čís. 211, který počítal svíčkami osvětlené domy o Štědrém večeru již v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Podle jeho počítání udržovalo tuto starou tradici v naší obci asi dvacet až třicet domácností. Z toho je patrné, že počet ctitelů této tradice v Pravčicích se nemění.

Počet jedenatřicet domů, které letos napočítali manželé Zlámalovi, však nemusí být přesný, protože lidé z pochopitelných důvodů zbytečně dlouho svíčkami za okny nesvítí. Může se na ně zapomenout nebo čadící svíčky se časem  na svém okolí také mohou "pěkně podepsat", ale důvody mohou být i jiné. Je proto možné, že další počtáři, kteří se vydali do ulic v době štědrovečerní večeře dříve nebo později, než manželé  Zlámalovi, mohli napočítat i vyšší nebo naopak nižší číslo než je zmíněných jedenatřicet.