Z deníku Antonína Hrabala - rok 1945
Antonín Hrabal (1906 - 1979) a jeho deník
Antonín Hrabal se narodil v rolnické rodině v domě číslo popisné 53. Podle vyprávění pamětníků se měl stát knězem, ale svá studia přerušil už na kroměřížském gymnáziu. Důvodem bylo, že Tónyn, jak mu říkali příbuzní a četní kamarádi, neuměl vinou špatného hudebního sluchu zpívat. Také jeho lehkovážná povaha nebyla na kněžskou dráhu příliš vhodná. Rád vyhledával kamarády a přitom se nevyhýbal ani alkoholu. Při jeho povaze byl proto nález deníků Antonína Hrabala značným překvapením. Z jeho nejmenšího deníku, ale obsahově nejbohatšímu, uvádím události vztahující se k válečným událostem z ledna až května 1945. Z deníku vynechávám události jeho běžného života, práci, soužití s jeho matkou a tetou, se kterými velkou část života hospodařil na menším hospodářství u domu číslo popisné 101 v Pravčicích. Později pracoval jako kočí a manuální pracovník v Jednotném zemědělském družstvu.
Deník Antonína Hrabala, ve kterém autor zaznamenal poslední dny II. světové války, jak je prožil v Pravčicích, byly zachráněny jen náhodou. Nalezen byl spolu s dalšími jeho deníky na hromadě uhlí v dnes už zbořeném domě v Kroměřížské ulici v Hulíně, kde tento pravčický rodák dožil poslední roky svého života. O historickém významu tohoto deníku svědčí, že ho studoval a zpracoval dnes už zemřelý historik PhDr. Josef Svátek, který ho také vystavoval v holešovském zámku. Deníku A. Hrabala věnoval také stať Státní okresní archiv v Kroměříži ve svém sborníku.
Jeden z písemných ohlasů na deník Antonína Hrabala
Pravčický rodák, docent PhDr. Miloslav Uličný, básník, překladatel, pedagog a vědecký pracovník Univerzity Karlovy v Praze, napsal kronikáři M. Rozkošnému:
"Tak jsem si ty Tvoje ukázky z Tonynova deníku přečetl a hodně jsem se poučil. Ledacos z toho znám z vyprávění rodičů, ale mnohé věci jsem takto poznal poprvé. Ta autenticita je skvělá, včetně syrového, někdy úsečného stylu zápisků a včetně mnoha prohřešků proti pravopisu. Je to prostě velice cenný dokument doby a je k nevíře, že to bylo zachráněno na poslední chvíli z hromady uhlí..."
Z deníku Antonína Hrabala - rok 1945
(V závorkách jsou uvedeny vlastní vysvětlivky pravčického kronikáře Miroslava Rozkošného)
12. ledna – pondělí
Přišlo do Pravčic asi 30 Rusů zajatců s konima a vozy, spí u Zlámalů v hospodě (obecní hospoda).
31. března – sobota
Vše je osvětleno a nepřátelská letadla ostřelují kulomety. Dvě světla za naším hřištěm, šel jsem do Žabárně, byla silná střelba. Nějaké děcko velmi pláče. Vše postrašeno. Pak svítí a velmi střílí na Hulín a pak asi na Přestavlky nebo jinde.
1. dubna – neděle
Do Procházkového domu, proti kostelu, do kameninové podrovnávky, pod okno vedle Bartíkového, bylo včera střeleno kulometem z letadla. Ve zdi zůstala stopa. Odpoledne na požehnání. Jan Zapletal ukazoval kulku z kulometu. Byla vražena ve zdi v nové škole. Dnes celý den se mluvilo o včerejším střílení z letadel. Dědina je výborně zatemněna.
10. dubna – úterý
Odpoledne přijelo do Pravčic asi 20 aut velkých. Umístili se v sokolovně a po dvorech. U Hrabalů je kuchyň, také je postavena na velkém autu. Blablová říkaly, že v neděli v noci byl bombardován Olomouc.
12. dubna – čtvrtek
Dnes po 9. hodině přijelo do Pravčic 40 tanků. Celý nějaký oddíl, sanity a motocykly. Dělá to velký rámus. Vojáci co přijeli s tanky jsou ponejvíce mládež Hitler Jugend. Jsou ubytováni po domech. U nás nebyl nikdo na noc.
13. dubna – pátek
Ráno chvíli prší. Karel je s konima v Kroměříži. Stěhují lazaret. Z Pravčic tři potahy (povinnost obce pro vojenské účely tzv. přípřež). Zajel 2x. Na Rozkošníkovým poli "Předku" vojáci zakopali tři protiletadlová děla do palebné pozice. Tanky měly celý den cvičení a pořád jezdily. Dálnici důkladně rozbily. Večer se stříhám (asi u holiče Peška č. 83). Je tam starší zajatec ruský a dva němečtí vojáci. Pěkně se bavíme. Dnes u nás v přední světnici pět vojáků od pancéřů.
14. dubna – sobota
Vojáci jsou všichni mladí a velmi slušní lidé. V ničem nás neobtěžují. Jeden si donesl vajíčka, jež mu stařenka usmažily. V poledne přijedu domů, vidím, že všichni sousedé kopou kryty proti letecké a vůbec vojenské palbě. Naši hned, abych vyházel kryt pod ořechem. Asi v 16,00 hodin vojáci s tanky na náhlý rozkaz odjely. Dnes ráno na poli bylo slyšeti detonaci. Bylo prý to z dělových ran z fronty u Hodonína.
15. dubna – neděle
V naší sokolovně včera tanky shodily pilíř na vrata u branky.
22. dubna – neděle
Celý den přeprchá. Dopoledne všichni v kostele. Potom jsem u Mrhálků a Opršalů. Opršali mají hodného vojáka. U Dvořáků mají výborný dva vojáky. Zpráva od od Vac. (asi Václava Dvořáka) a ten od Červinky četníka: Na faře v Hošticích byl hejtman a generál oberst přepadeni partyzány a na místě odsouzeni lidovým soudem k smrti. Hned ve sklepě zastřeleni i se šesti vojáky německými.
28. dubna – sobota
Dnes celý den slyšeti dělostřelbu od Hradiště. Uh. Brod je prý rozbit. Navečer přijeli do Pravčic noví vojáci. K nám přišel na noc jeden od Červeného kříže. Velmi slušný pán.
29. dubna – neděle
Všichni jsme v kostele. Přišel i druhý voják, automechanik z Münsteru. Sanita je z Karlových Varů. Oba jsou velmi hodní lidé. Velmi slyšeti střelbu z děl.
30. dubna – pondělí
Hned ráno letecké poplachy a slyšeti detonace. Nosíme různé věci do sklepa, neboť fronta se velmi blíží. Večer přišli dva vojáci od tanků. Jeden je Pražák, mluví česky.
1. května – úterý
Svátek se nesvětí. Celý den velmi mnoho silné střelby a detonace. Všichni nic nedělají, jen rokují. Před večerem byl nějaký puč v Přerově. Z Pravčic tam jely na pomoc nějaké tanky. Naši oba vojáci odjeli k Přerovu. Večer se všechny tanky a vojáci řadí na vesnici. Dívám se na ně až do 23,45 hodin. Vlaky nejedou k Přerovu.
2. května – středa
V Hulíně jede velmi mnoho vojáků, dělostřelců a trénů /potahů určených k dopravě vojáků/. Byl jsem u Kouřilů. V Hulíně pan Pospěch jel s lužou. Vojáci mu zrekvírovali (sebrali) obě krávy. U Němečka zase prase. U Rozkošnýho a více gruntů suché krmivo. Je velmi doba vážná. Nevíme co bude. Když jsem šel z Hulína, z nádraží vozí metráky cukru (lidé rozebírali cukr z odstavených vagonů, po válce část museli vrátit). Odpoledne k nám přišli dva vojáci na byt, ale ještě před večerem odešli. Motokolona celá i se všemi zbylými tanky odjela asi ve 13,15 hod. do Přerova, kde budou sedati na vlak. Mnoho trénu jede do Třebětic přes Pravčice k Němčicím. Nedělá se nic, jen se díváme na vojáky. Je slyšeti střelbu z děl, i ruských. V 17,00 hodin jedeme konima s Jozinem a holičkou (zřejmě s pí Peškovou) na nádraží pro cukr. Dovezli jsme 8 q cukru známým a nám.
3. května – čtvrtek
Tři vojáci u nás ubytovaní. Dva důstojníci a jeden sluha. Mám hlídku, Já, Vaňhara, konsumák a Bohuš Uličný. Vyhláška: Kdo jde z Pravčic do sousední vesnice, musí míti potvrzení od obce. Byli jsme na hlídce až do 24,00 hodin. Vyšli jsme a uslyšeli velkou ránu, výbuch. Začala silná dělostřelba od Kroměříže směrem k Přerovu.
4. května – pátek
Kruta (obecní policajt), hned ráno praví: Kolem druhé hodiny v noci přijelo mnoho trénů a přešlo mnoho pěchoty přes Pravčice k Němčicím. Také v Pravčicích jich mnoho zůstalo. Hrabalom jedna kuchyň odjela a hned zase druhá přijela na velkém autě. U Sedláčků č. 30 vojákům hned neotevřeli. Ti jim pak krávy vyhnali na dvůr a koně dali do chléva a přitom pošlapali housata. Také po stodolách jsou koně. U Dvořáků je kuchyň, deset koní, kráva a vůl (vojenský proviant). Odpoledne a pak na noc byl na faře generál. Odpoledne měli vojáci u Zlámalů (v obecní hospodě) pietní vzpomínku na zemřelého vůdce (po sebevraždě Adolfa Hitlera). V l9,15 hod. zakroužila letadla nad Hulínem, bombardovala a velmi poškodila. Odpoledne lidé nosí z Hulína sukna (z vagonů na nádraží).
5. května – sobota
Dnes jsme se pěkně vyspali. Dopoledne Němci sebrali Hrabalům 53 prase, Barnetům č. 28 dvě svině a Mrhálkovi Sl svini. Hned ráno před osmou hodinou odjelo mnoho vojska. Také naši jeli (vojáci ubytováni u A. Hrabala). Hrabalovi zabili prase na černo (bez úředního povolení). Páleníčkova, Ostrčilova, Bartoš zasypáni (ukryti v domě v Hulíně při náletu, děvčata z Pravčic zde zahynula). Vojáci od Kroměříže ustupují a v Pravčicích rekvírovali kola, asi 16. Kolo jsem přiházel plevami. Odpoledne je pracovní povinnost. Kopeme zákopy na Barnetových čtvrtích do 16,00 hodin. Večer kolem 21,00 hodiny vojáci ohlásili, že se budou vyhazovati mosty přes Rusavu. Fanoušek (synovec, žil u A. Hrabala) byl již umytý, ale dobře jsme ho spravili a zamotali a šli všichni do sklepa. Byli jsme tam asi čvrt hodiny a pak jsme šli domů. Naši všichni šli spáti úplně oblečení, jen botky sundali. Já jsem nespal až do 24,00 hodin. Byl jsem se dívati také na hůře. Téměř všechno německé vojsko odjelo. Já jsem spal na zemi v kuchyni úplně oblečený, teta na divaně v kuchyni a Fanoušek v zadní světnici. Obyvatelé Žabárny byli donuceni vojáky, aby okamžitě opustili byty. Přespali u známých. Celou noc byla silná dělostřelba.
Den osvobození Pravčic
6. května – neděle
Mosty ještě nejsou vyhozeny. V 7,45 hod. vyletěl most rusavský od Hulína a v 7,00 hod. u Teterového pole (u hřiště). Byla to velká detonace. Zemenovo sklo (řeznictví č. 54) výkladní skříně vyletělo tlakem vzduchu. Také na Žabárni a v dědině na našem konci je mnoho oken rozbito. Jsme všichni v kostele. Tichá mše svatá. Vojáci, asi 10, co zničili most spali u vystěhovalých Procházků. Lehli v botách do peřin a ukradli různé věci a dvě kola. Po deváté hodině jsme se šli podívat k Hulínu. Potom se díváme z věže. Od Záhlinic k Hulínu pochoduje vojsko. Z Hulína se vrátili někteří Pravčičáci a řekli, že v Hulíně je rumunské a ruské vojsko. Vítal je bývalý starosta Pečta. Je tam velká sláva. Lata Rýpar u kostela rozdává ruční granáty a řídí přípravy na příchod vojska k nám. Rýpar, kterého každý považoval za Němce, je prý partyzán, který partyzány v lese zásoboval. V 11,30 hod. je bubnem vyhlášena pracovní povinnost na opravu kamenného mostu. Hned se sešla celá dědina a oprava, provisorní, pěkně pokračuje. První vojín československý přijel do Pravčic poručík Bojko se dvěma vojíny na koních. Ve 12,15 hod. zmínění vojáci přejeli po opraveném mostě. Pan poručík, který byl navalený (v hantýrce A. Hrabala pod vlivem alkoholu), přešel již spíše pěšky a velmi se přátelil s Rýparem. Také Polka od Kopřivů (služebná v hospodě č.d. 14) pracuje na opravě mostu. Československé vojsko přijelo na koních a čekalo u mostu na přechod. Všichni velmi rychle pracujeme. Ve 13,00 hodin již jede a pochoduje vojsko do Pravčic. Všichni se radostně vítáme a tiskneme jim pravice. Vojáci hned natahují telefon a třeba prší nelení. Také civilní vozkové vojáky dovezli. Také Třeběťáci. Začalo silně pršeti. Vojáci se rozešli po domech, kde je občané radostně vítali a dali jim svačinu. Hlídky nastoupili do fronty. Jsou to většinou Slováci. U nás deset vojáků, většinou mladých chlapců velmi hodných. Dali mě mnoho cigaret. Já jim také egyptek. Vojáci mysleli, že Němci utekou a nebudou tu na noc. Ale ti se zakopali a brání se. Vesnice je plná koňských potahů z Třebětic, Pravčic a vojenských. Asi v 15,00 hodin začal boj československého vojska s německým, které je v poli mezi Pravčicemi, Břestrem, Němčicemi, Količínem, Rymicemi. Začali padati první dělostřelecké střely do Pravčic. Vojáci nás ujistili, abychom se nebáli, že jsou to většinou miny, které zeď neprorazí. Zdržovati se v domech. První granát do kostela. Naší vojáci šli do boje a pak přišli na noc. Všichni se důkladně umyli i nohy někteří. Někteří nebyli již čtrnáct dnů vyzuti z botů. Já jsem se s nimi velmi mnoho pobavil. Fanoušek snědl mnoho cukrlat. V noci mám hasičskou hlídku, prší, vojín jeden mrtvý.
První dny po osvobození obce
7. května – pondělí
Celý den velmi pěkně. Celý den je tuhý boj, ale českoslovenští vojáci přece Němce nepustili do Pravčic nazpět. Je dosti raněných a tři mrtví naši. Raněné vozí civilní koně z pole do sokolovny, kde je ošetřovna a pak do nemocnice v Holešově. Do našeho štítu od chléva od Batuškového také bylo střeleno. Šulák (rolník z Pravčic č. 55) odjel včera večer s telefonisty do Břestu, kde je celý den tuhý boj a není ještě doma. Vojáci se někteří k nám vrátili před večerem, ale odjeli zase, protože v boji zvítězili. Navečer byly zabrány všechny potahy a vezly vojáky směrem k Vyškovu a Prostějovu. Večer je silná kanonáda, ale trochu vzdálená. Odpoledne jsem se byl podívati u Kopeckých č. ( ) na čtyři minomety při střelbě.
8. května – úterý
Dopoledne všichni rokujeme, ale do polí se nehodí jíti. Stále se střílí z kulometu. Šulák se vrátil z Břestu bez koně, který byl zasažen střepinou z miny a zabit. Odpoledne u Parobků č. 100 vybuchl ruční granát (v kuchyni vinou manipulace dětí s nalezeným granátem). Parobková mrtvá, Jan a Pavlíček zraněni a odvezeni do nemocnice. V devět hodin dopoledne přijelo do Pravčic motorové dělostřelectvo ruské. Velmi silná tanková auta a 15 děl. Špatnou reklamu Ševc Darebník (za 1. svět. války byl v ruském zajetí) má rudý prapor s hvězdou. Opršalovi sebral ruský vojín hodinky. Večer co jsme lehli nastala velmi silná kanonáda z těžkých děl, třeba vzdálená. V Pravčicích zůstali čtyři českoslovenští vojíni a několik ruských. Dnešní noc začalo jeti ruské vojsko od Holešova ke Kroměříži.
9. května – středa
Odpoledne je vyhlášena pracovní povinnost. Doděláváme výjezdy na provisorní dřevěný most, který naší tesaři udělali. Sokolovna a nová škola musí být uklizena pro ruské vojáky. U Zlámalů se koná (obecní hospoda) zkouška zpěváků Kde domov můj. Poplach (planý) s útokem Němců na Pusté. Večer je ve znamení tvorby národního výboru. Úředně vyhlášená Československá republika.
10. května – čtvrtek
Na svátek Na nebevstoupení Páně. Zase se světí. Včera večer to byl planý poplach. V Količíně a Holešově českoslovenští vojáci stříleli na oslavu republiky. Před polednem jsem se byl podívat na Čtvrtě. Není tam mnoho škody. Odpoledne ve 14,00 hodin je pohřeb tří československých vojínů. Jsou pohřbeni u kapličky pod lipami. U hostince měl pěkný projev p. Popolanský (učitel) a nad hrobem pan farář (Vincenc Vávra). Dnes je definitivně ustaven národní výbor. Předsedou je Slovenčík Karel.
11. května – pátek
Dopoledne byl pohřeb tří civilních obětí války (dvou děvčat, která zahynula při bombardování Hulína a Františky Parobkové, usmrcené při výbuchu granátu v domě č. 100).
13. května – neděle
Velmi pěkně. Dop. Hned ráno velký průvod od staré školy do kostela. Velmi pěkné kázání. U Zlámalové (obecní) hospody průvod zahájil Slovenčík (předseda Místního národního výboru v Pravčicích), velmi pěkný proslov p. Popolanský (učitel), nakonec hudba, hymny. Kolem 11.00 hodin jely přes Pravčice 3 povozy z Kateřinic. Vracely se z fořponu (fořpon - tzv. koňská přípřež, povinnost obce zajišťovat dopravu koňmi pro vojsko) od Boskovic. Dva chlapci byli u Hrabalů na koláč. Od hospody průvod do sokolovny, kde je tanec do 20,00 hodin. Velký nával. Píši dopis.
14. května. – pondělí
Večer hlídku se Šulákem. U Kubiša jsou vojáci ruští i s vozy. Úředně vrácen čas.
15. května úterý
Na noc máme jednoho Rusa. Je jich v Pravčicích 95.
17. května – čtvrtek
Hlášena mobilisace, ústně.
18. května – pátek
Dnes je vyhlášena mobilizace sedmi ročníků, 1910 až 1917 narození.
19. května – sobota
Vojáci jdou na mobilisaci v 6,30 hodin s hudbou. Vojáků šlo 37 a dva důstojníci. Karel Blablů (bydlel a pracoval u Hrabalů č. 53) také šel na vojnu. Já poklízím koně. Večer se někteří vojáci vrátili. Velmi málo jich bylo propuštěno pro nemoc. Někteří dostali odklad na tři týdny. Večer u Zlámalů (v obecní hospodě) Jugurt (Josef Uličný č. 12), Zela, Pepánek (Josef Hrabal z Pustého, po válce se odstěhoval do pohraničí), sedíme a bavíme se. Vojáci v Kroměříži chytili učně, pekaře. Vydával se za falešného partizána.
20. května – neděle
Vybírají na pomník (padlým), včera večer i dnes. Hned odpoledne je v sokolovni zábava. U Pospíšilů č. 52 je 16 partizánů i s Vojtou (Vojtěch Pospíšil byl členem partyzánské skupiny působící na Holešovsku). Také chtějí tancovati.
21. května – svatodušní pondělí
Dopoledne mše bez kázání. Odpoledne na kole v Jarohněvicích a Kroměříži. Partizáni dělali pořádek.
23. květn a – středa
Před polednem přišli Rusové a musí se odevzdati látky a 30 q cukru (co si lidé dovezli z odstavených vagonů na nádraží v Hulíně). Večer přijeli naší vojáci z Kroměříže a brali cukr. My jsme dali také. Dnes je úředně zrušeno zatemnění.
25. května – pátek
V Hulíně sraz Vlajkařů (česká organizace proněmecky orientovaná) a pak jich pořádají partizáni.
27. května – neděle
Velmi pěkně. Dopoledne oslava zítřejších narozenin presidenta dr. Beneše. Odpoledne v Kroměříži oslava armády sovětské. Velmi pěkný průvod. Jeda domů v Břestě.
29. května – úterý
Pěkně. Celý den přetrháváme řepu. Odpoledne asi ve 14,00 hodin vybuchly bomby v hospodě, ve chlévě. Dva vojáci mrtví (čeští vojáci likvidovali miny). Jeden vojín desátník je v Kroměříži.
31. května – čtvrtek
Božího těla. Ráno je velmi zamračeno, když chystáme oltářík u Hrabalového, ba i pokrápělo (na svátek Božího těla někteří majitelé stavěli ve dveřích nebo vratech domů tzv. oltáříky). Průvod (Božítělový) vesnicí. Odpoledne v Klenovicích a Měrovicích. Večer přijel Hradil (č. 24) a Hrabal č. 20 z Čech od koní (doprava po vojáky).
3. června – neděle
Razítkují se občanské legitimace. Směja se stěhuje ze sokolovny. Odpoledne sokolská zábava.
5. června – úterý
Ruské vojsko jede domů i vlaky. Ráno přijelo 22 koní (zřejmě tzv. kořistních z války). Hrabalovi dostali tříletou šimlu. Večer schůze lidové strany.
6. června – středa
Večer informační schůze (Místního národního výboru). Vystavěl (nový předseda po Slovenčíkovi) mnoho řečnil. Velké ideály. Přijeli z fořpona.
8. června – pátek
Šimla jela hned ráno na fořpon s Uličným č. 11 a Fuksou (č. 18). Jejich čeledín na dva dny. Nástup v Kroměříži.
9. června – sobota
Josef Uličný přijel z fořponu až z Uherského Ostrohu.
17. června – neděle
U Zlámalů (obecní hospoda) schůze sociální demokracie a zároveň schůze svazu zemědělství.
24. června – neděle
Vystavěl, plán přestavby Pravčic, řekl Kubišovi. (Podle pamětníků měly být domy a hospodářské budovy rolníků nově postaveny za vesnicí uprostřed k nim patřícím polem).
1. července – neděle
Pouť na Hostýn (šli účastníci i s korouhvemi pěšky do Třebětic a odtud jeli vlakem).
O pouti na Hostýn však Hrabal nenapsal víc, než že se konala. Velmi stručně popisuje také ostatní události v obci roku 1945. Možná z důvodu velmi malého formátu Poznámkového kalendáře z roku 1942, ve kterém události roku 1945 mohl psát jen drobounkým písmem. Většinou psal o událostech ze svého soukromého života. Například dne 14. července píše: "Ráno přijel Svatik Sekerů, abychom jeli pro maminku. V 9,30 hodin Jozin (bratr A. H. s Fanouškem (synovcem) jedou i se Svatikem. Vezu lužu na Zadky. U Barnetových Čtvrtí vybuchl granát. Odp. je rybolov. V 15,30 jedeme na futro na Čtvrtě: já, Bohuš, Mařka. U pole jsme potkali naše z Přerova."
Teprve podstatně větší sešit umožnil A. Hrabalovi v roce 1946 rozsáhlejší popis některých událostí v obci a Hrabal se při jejich psaní nevyhýbal ani komentování konfliktních situací mezi spoluobčany.
Připravil Miroslav Rozkošný, kronikář obce Pravčice