Osvobození Pravčic v květnu 1945 a operace Československé armády v jejich okolí

Napsal Bc. Petr Sehnálek, Oddělení společenských věd Muzea Komenského v Přerově

V neděli 6. května vyšly tři pěší brigády 1. čs. armádního sboru ze zalesněných masivů Hostýnských vrchů a po dvou měsících namáhavého válčení v horách stanuly na prahu hanáckých rovin. Úkolem sboru postupujícího v čele sovětské 18. armády bylo dosáhnout Přerova, důležité dopravní křižovatky a odříznout ústup značných sil rozličných jednotek německé 1. tankové armády. 4. brigáda, osvobodivší dopoledne 6. května Bystřici, tak měla k Přerovu proniknout ze západu, zatímco jednotky 1. a 3. brigády, stojící ráno toho dne před Fryštákem, dostaly rozkazem dokončit obkličovací operaci od jihu. Obě tyto brigády pak zvládly počáteční postup na Holešov bez větších nesnází a odporu a dopoledne již Čechoslováci procházeli Holešovem. Po vyjití na čele postupující 1. brigády do prostoru silnice Holešov – Hulín, se však zaktivizovala německá obrana a začala dělostřeleckou a kulometnou palbou napadat postupující československé vojáky. Němečtí obránci z 88. pluku 15. pěší divize byli zakopáni na linii Břest – Němčice – Rymice, a z několika klíčových vyvýšených míst dobře ovládali veškeré přístupové trasy. Obranu německé pěchoty navíc podporovalo dělostřelectvo z prostoru Stará Ves – Kostelec.

Osvobození

Polní prapory 1. brigády po holešovsko-hulínské silnici postupovaly zprvu v proudu a posléze se začaly rozvinovat ve směru obcí Pravčice – Količín – Rymice, ležících před německou obranou, s cílem provést rozhodný útok. Pravčice se tak staly cílem 1. úderného praporu. Nejprve však do obce pronikli po 12. hodině pátrači tzv. trestaneckého oddílu (velitele oddílu poručíka Teodora Bojka zmiňuje ve svém deníku Antonín Hrabal) a hlídky brigádní průzkumné roty. Plynulému vstupu do obce však bránil zničený most přes Rusavu, který pomohli obyvatelé provizorně opravit. Po půl jedné vstoupily do prostoru Pravčic za palby z nepřátelských postavení severně obce roty úderného praporu štábního kapitána Eugena Surovčíka. Českoslovenští úderníci prošli obcí a na jejím severozápadním okraji zaujali dočasnou obranu a začali se připravovat k útoku na německé linie. Rojnice úderného praporu se k útoku zvedly v 13.45 hodin a až do večerních hodin se pokoušely prorazit hlavní obranu nepřítele. I přes hustou kulometnou palbu a nedostatek krytů a krytých přístupových cest se podařilo po 16. hodině úderníkům proniknout až před hnízda první německé obranné linie. Nakonec o čtvrt na sedm v podvečer prudkou ztečí dobyli českoslovenští vojáci okopy této části linie. V obsazeném postavení se nakonec zajistili na noc. Němci dále odpovídali prudkou dělostřeleckou, minometnou a kulometnou palbou. Jak nakonec konstatoval válečný deník praporu, nevýhodný terén, nesnadná situace a hustá kulometná palba neumožnila postoupit za denního světla a prorazit německou obranu. Složitost podmínek a urputnost německých vojáků, kryjících ústup vlastních útvarů z hrozícího obklíčení, vyvstane pak ještě více, když uvážíme, že 1. úderný prapor byl vlastně elitní jednotkou, vybavenou a vycvičenou k útokům za ztížených podmínek a na silná ohniska obrany. Vojáci úderného praporu štábního kapitána Surovčíka, kteří se od svých spolubojovníků, odlišovali rukávovým znakem červené šipky na zeleném kruhovém poli, však bohužel neměli k dispozici dostatek dělostřelecké podpory a navíc byli neustálým namáhavým postupem z předchozích dnů a týdnů již značně unaveni. I přes to však ztratili ve vražedné palbě německých kulometů „jen“ dva padlé a čtyři raněné.

Hrot úderu na Přerov povede z Pravčic

Pěšáci úderných rot tráví neklidnou noc v okopech před nepřátelskými kulomety, v obci se pak soustředí vojáci speciálních rot a praporního trénů a rovněž příslušníci brigádní průzkumné roty. Odpoledne a v podvečer 6. května však do Pravčic přichází další československé jednotky. V 16 hodin připochodovali do vesnice vojáci 4. úderného praporu 3. brigády v čele s kapitánem Svátkem. V zápětí se připojil také 5. polní prapor téže brigády. Pěšáci obou brigád mají společným úderem prorazit obranu a hnát Němce až do Přerova. Pro nadcházející útok se soustřeďuje i další palebná podpora. V 17 hodin dorazila do Pravčic minometná baterie, tvořící zálohu velitele dělostřelectva 3. brigády, a posléze velitelství obou minometných oddílů Dělostřeleckého pluku 3. V obci se rozmístilo i bojové stanoviště velitele tohoto dělostřeleckého pluku. Štáby obou brigád usilovně pracují a sestavují plán koordinovaného útoku v síle tří pěších praporů. 1. úderný prapor bude útočit opět podél silnice na Němčice a bude tvořit pravé křídlo. Uprostřed bude postupovat 5. polní prapor kapitána Krzáka a zcela vlevo pak naváže 4. úderný prapor na železniční trať, aby podél ní útočil směrem na Břest a dále na Přerov. Ještě v nedělní večer se však situace změnila a 4. úderný prapor dostává jiné rozkazy. Na Břest bude útočit již v noci, avšak z opačné strany železniční trati, směrem od Hulína. V Pravčicích tak dochází k přeskupení části československých jednotek. 4. úderný prapor urychleně odchází do Hulína a jeho dosavadní pozice a bojový úkol přebírá sousední 5. prapor.

Další pokus o průlom

Ráno v pondělí 7. května v osm hodin nařídil velitel 1. úderného praporu Surovčík obnovit útok. Avšak ani tentokráte nebyl pokus o prolomení hlavní německé obranné linie úspěšný. Bohužel i nasazení 120 mm minometů z III. oddílu Dělostřeleckého pluku 1 nepomohlo k poražení protivníka, byť se minometníkům podařilo zničit tři kulomety a dvacet Němců. Brigádní průzkumníci v tento den zaujali postavení v prostoru kóty 207 za Pravčicemi a vyplňují mezeru mezi 1. úderným praporem a 3. polním praporem zakopaným pod Rymicemi. Rota provedla tento manévr svými dvěma pěšími četami a v nepřátelské palbě ztratila jednoho padlého a sedm raněných. Bohužel i útok 5. praporu ze sousední 3. brigády, který tvořil levé křídlo společného útoku, neuspěl. Pěšáci se sice dostali z Pravčic až k železniční trati, ovšem další postup ve směru Břest byl zpomalován silnou nepřátelskou palbou z odporů, které musely ničit přisunuté protitankové kanony ráže 45 a 76 mm či velkorážné protiletadlové kulomety. Až poté se pěchota mohla pohnout, aby se za pár stovek metrů dostala opět do palby z dalších hnízd a celý koloběh se tak opakoval nanovo, až do večera. Již odpoledne však již bylo jasné, že další pokus o postup na Přerov je zbytečný, neboť reálnost chycení ustupujících německých sil v přerovských kleštích již v tu dobu zcela vyprchala. Šancí teď byla změna cíle a úkolu: přesunout rychle všechny bojové jednotky sboru pod Prostějov, zde prorazit německou obranu a pokusit se uskutečnit obkličovací manévr západněji.

Bilance

Večer 7. května se tak českoslovenští vojáci stáhli ze svých pozic do Pravčic a odtud se vydali pěším přesunem do prostoru Pivín – Hruška s vidinou dalšího krvavého boje před sebou. Jejich dramatické zážitky z okolí hanácké obce Pravčice shrnul lakonický záznam ve válečném deníku 1. brigády, který zněl: „brigáda pronásledovala nepřítele přes Holešov, narazila na odpor v prostoru Količín, který zdolala, byla však zastavena hustou palbou v prostoru Němčice, Rymice a Pravčice“.

K plánovanému všeobecnému útoku směrem na Prostějov však již díky německé kapitulaci nedošlo, a tak se boje v okolí Pravčic staly právě pro příslušníky 1. úderného praporu a 5. polního praporu posledním bojovým vystoupením ve 2. světové válce. Připomínkou těchto dramatických okamžiků byla pro ně a rovněž pro místní obyvatele vzpomínka na padlé spolubojovníky a osvoboditele.

V bojích o Pravčice padli 6. a 7. května 1945 

četař Šalamoun Markovič, 1. úderný prapor, nar. 14. 1. 1911 

desátník Peter Kureja, 1. úderný prapor, nar. 25. 6. 1922 

vojín Štefan Danielčák, Průzkumná rota, nar. 14. 12. 1917